Dnešek (30. června) byl náročný den. Sice jsme se v bydlíku výborně vyspali, ale po snídani jsme vyrazili na výstup na místní nejvyšší kopec Ben Lomond (990 m). V podmračeném počasí za stálého mírnéh mrholení, remcání a dotazování "Kdy už tam budeme?" jsme začali výstup. Počasí se časem zhoršovalo, až se proměnilo v opravdovou mlhovou vychřici o rychlosti nejméne 70km/h. Prostě počasí pro rodinný výlet jako ze žurnálu. A nahoru to ještě šlo.
Po rozhovoru s místňáky jsem zvolil alternativní sestupovou trasu, která byla sice významně náročnější, ale také významně krásnější. Po krkolomném sestupu z Ben Lomond se nám otevřel překrásný pohled na jezero Loch Lomond a národní park Trossachs. A k tomu všemu se udělalo krásné počasí (přestalo mrholit a protrhala se obloha).
Od všech tu slyšíme, že máme štěstí, protože Skotsko zasahnula vlna veder. Místní vedra se ale nesmí zaměňovat s našimi vedry. Tady je maximálně 20 stupňů a Skoti se koupou v jezerech studených jako nanuk. Ještě musím zmínit, že za těch pár dní, co tu jsme, jsem mluvil s celou řadou Skotů a nenašel ani jednoho zpruzelého. Všichni jsou ochotní a smějou se. To bychom se mohli časem přiučit.
Zítra chystáme přesun to města Fort William na jižním cípu jezera Loch Ness. Vástup na Ben Nevis (nejvyšší horu Skotska a Británie) se neuskuteční kvůli absolutním vyčerpání celého mužstva (resp. ženstva). A já si taky rád odpočinu. Místo dalšího výstupu si prohlédneme město, což sice není zrovna "trenkyrvoucí" zážitek, ale špatné to taky nebude.
RSS Feed